Můj příběh
Co mi dalo naslouchání?
Dříve, když jsem někoho poslouchal, tak jsem měl v hlavě i myšlenky typu: to už znám, to už jsem někdy slyšel, s tímhle nesouhlasím, anebo: tak to není, nemáš pravdu. Potom přišlo to, že každý má svoji realitu a nikdo to nemůže vidět stejně jak já. AHA! Tak jsem to naslouchání začal prozkoumávat a začaly se dít věci.
Začalo to tím, že jsem zkoušel naslouchat a nemít v hlavě žádný hodnocení. Ne pokaždé to jde, ale je fakt super si toho všimnout. Často, když jsem se z někým bavil, jsem míval myšlenky na něco jiného nebo co řeknu, až ta druhá osoba domluví. A často jsem jeho příběh nepobral tak, jak byl myšlený.
Pořád mi tam ty myšlenky skáčou, ale všimnu si toho, že tam nejsem a rychleji se vracím zpět. Teď si uvědomuji, že je to zase ten přítomný okamžik, který v mém případě hraje velkou roli. Když jsem v přítomném okamžiku a nemám tam svůj dialog, tak naslouchám a opravdu to vyprávění prožívám jinak. A tak, i když nemám připravený z myšlenek poskládaný rychlý komentář, jak druhá osoba domluví, vždycky tam něco přijde. A když ne, tak ne. Všimnul jsem si, že to musím nechat plynout a jen tak naslouchat. Když jsem moc zamotanej v myšlenkách, tak to nejde.
To naslouchání je vlastně o tom samém, co tady řešíme celou dobu. Je to ta láska, ten přítomný okamžik. Do kterého, když se dostaneme, tak problém není. A jen naslouchám. Mám kolem sebe jednoho člověka, u kterého jsem si to naslouchání trénoval. Trávím s ním hodně času a jde u něho zpozorovat, že když mu něco říkám, tak to často ani nedořeknu a on už mě opravuje, hodnotí a říká mi svou realitu. A je přesvědčen, že tak to je a já jsem v tu chvíli pro něho neschopnej , nevzdělanej a úplně mimo. On má prostě svoji pravdu, a tak to je. A je přesvědčen, že ta jeho realita je ta správná.
Míval jsem to podobně. Můžu mu říct cokoli a už to jede. Dřív bych se sním i pohádal. Dnes si toho všimnu a nehodnotím jeho reakce. Ale sem tam mi tam pořád skočí myšlenka, že je blbec. Naslouchání pro mě je velkej díl ze skládačky, kterou stavím. První jsem začal naslouchat mým nejbližším. Už se s nimi nedohaduji o jejich a mojí pravdě a téměř vymizely všechny hádky. VAU! Je to velké. Začínám se přesvědčovat, že jde najít lásku ve všem, co právě dělám. Ať je to naslouchání nebo cokoli jiného.
S láskou
Radek
